Drážďany. Jedno město, v němž prožijete celý příběh umění.

Muzea jako učebnice dějin umění

Návštěvu Drážďan bych s nadsázkou mohla označit jako listování učebnicí dějin umění. Ve zdejších muzeích najdete téměř vše – od sarkofágů egyptských mumií přes díla starých mistrů až po obrazy Gerharda Richtera, klíčové osobnosti poválečného a současného německého umění.

Již v době kamenné existovalo na březích Labe pravěké osídlení, první písemná zmínka o Drážďanech pochází z roku 1206. Na konci 15. století učinil panovnický rod Wettinů z města sídlo své vlády, a tím i rezidenční město saských kurfiřtů a králů. Byly tak položeny pevné základy pro další rozvoj města, o němž Johann Joachim Winckelmann, zakladatel moderních dějin umění, v roce 1755 napsal: „Drážďany – zde byla vynalezena krása. Nic než řeka a louky v nejjemnějších barvách a v pohádkovém světle.“

Kde začít drážďanskou procházku dějinami umění?

V Obrazárně starých mistrů, která se nachází v barokním areálu Zwinger doplněném v 19. století o novorenesanční křídlo od architekta Gottfrieda Sempera. S přibližně 700 vystavenými díly pokrývajícími období od starověku do 18. století představuje tato obrazárna jednu z nejvýznamnějších sbírek obrazů a soch na světě. Vznikla zásluhou uměnímilovných saských kurfiřtů. Již v 15. století pro ně jako dvorní malíř pracoval například Lucas Cranach starší. Právě v drážďanské Obrazárně starých mistrů dnes najdete jednu z nejucelenějších kolekcí jeho děl.

Obrazárna starých mistrů / Gemäldegalerie Alte Meister, Zwinger

Když se sběratelství stane posedlostí

Podpora umění v Drážďanech kulminovala v 18. století. Saský kurfiřt August II. Silný a jeho syn August III. intenzivně budovali nejen dvůr, ale i kulturní centrum, které mělo prostřednictvím umění a architektury reprezentovat politickou moc. Vyslali své „umělecké agenty“ do celé Evropy. Ti vyjednávali, nakupovali a do Drážďan přivezli ty největší mistry malířství. 

Vrchol těchto zahraničních akvizic představovalo zakoupení Raffaelovy Sixtinské madony v roce 1754. Raffael Santi získal kolem roku 1513 zakázku na oltářní obraz pro klášterní kostel San Sisto v Piacenze. Vzniklo dílo, jež představuje jeden z nejslavnějších obrazů evropských dějin umění.

V roce 1754 odkoupil Sixtinskou madonu od zchudlého kláštera saský kurfiřt August III. pro svou uměleckou sbírku. V lednu téhož roku se obraz vydal na náročnou cestu přes Alpy, provázenou silným větrem a sněžením. Když nakonec v březnu dorazil do Drážďan, August III. podle legendy přikázal odsunout svůj trůn, aby připravil cestu velkému Raffaelovi.

Vermeer a tajemství dívky čtoucí dopis

V roce 1742 přibyl do umělecké sbírky Augusta III. další výjimečný obraz: Dívka čtoucí dopis u otevřeného okna (1657-1659). Tehdy ale ještě nikdo netušil, že jde o Vermeerovo dílo. Za autora obrazu byl považován Rembrandt. Samotný Johannes Vermeer byl v 18. století prakticky zapomenut. Teprve v 19. století mu byl obraz opět připsán. 

S Dívkou čtoucí dopis u otevřeného okna se pojí ještě jedna neuvěřitelná okolnost. Po staletí vypadal obraz poměrně prázdně — za dívkou byla jen holá stěna. Při nedávném restaurování  ale odborníci zjistili, že Vermeer původně namaloval na zadní stěnu obraz s Kupidem, bůžkem lásky. Ten motiv později po Vermeerově smrti někdo přemaloval. Současné odstranění přemalby nám nabízí možnost číst význam obrazu s větší jistotou. Dopis, do nějž je dívka pohroužena, má bezpochyby milostný charakter. 

Vermeer, Dívka čtoucí dopis u otevřeného okna, 1657-1659, před a po restaurování

Rembrandt a Saskia

Sbírka saských kurfiřtů však obsahovala i autentická díla Rembrandta a dodnes patří k nejvýznamnějším rembrandtovským kolekcím v Evropě. Prostřednictvím rozmanitých motivů představuje mistrovu tvorbu v různých etapách jeho uměleckého vývoje; výjimečné místo mezi nimi zaujímá obraz Autoportrét s manželkou Saskií (kolem 1635). Rembrandtovi sedí na klíně pohledná žena a on v bujaré náladě pozvedá číši a připíjí snad i na naše zdraví. Na první pohled jde o radostnou scénu plnou hojnosti a bezprostřední oslavy života. Je to však skutečně jen obyčejný hospodský výjev, nebo do něj Rembrandt vložil hlubší význam prostřednictvím parafráze biblického příběhu o marnotratném synu?

Rembrandt van Rijn, Autoportrét se Saskií (Podobenství o marnotratném synu), kolem 1635

Canaletto a „Benátky na Labi“

V souvislosti s Obrazárnou starých mistrů stojí za zmínku také příběh Bernarda Bellota přezdívaného Canaletto, italského malíře, který prosluněné Benátky vyměnil v roce 1746 za “Benátky na Labi”. Přijal pozvání saského kurfiřta  Augusta III. a stal se jeho dvorním malířem. Jako zakázku maloval velkoformátové pohledy na město a stal se tak „obrazovým kronikářem“ Drážďan 18. století — bez jeho vedut bychom dnes měli mnohem mlhavější představu o podobě města před jeho pozdějším zničením.

Bernardo Bellotto (někdy přezdívaný Canaletto), Drážďany z pravého břehu Labe, 1748

Válka a ztráty

Drážďany dramaticky zasáhly události druhé světové války. V roce 1938 byla Obrazárna starých mistrů uzavřena a malby odvezeny do různých úkrytů v okolí. 13. února 1945 byl Zwinger spolu s celým městem silně zasažen bombardováním a v květnu jej obsadila Rudá armáda, která sbírky zkonfiskovala a odvezla do Moskvy. Teprve v roce 1955 byly nejdůležitější části sbírky navráceny do tehdejší NDR. Návrat obrazů měl ohromný politický i kulturní význam a stal se symbolem obnovy Drážďan po válce. Válečné ztráty byly přesto značné. 199 obrazů bylo zničeno a dosud se pohřešuje asi 500 dalších.

19. a 20. století v Albertinu

Příběh umění v Drážďanech pokračuje kapitolou 19. a 20. století v Albertinu, budově, jež je vyhrazena pro “nové mistry” od romantika Caspara David Friedricha po současného umělce Gerharda Richtera. Caspar David Friedrich měl k Sasku silný vztah, žil v Drážďanech více než 40 let a zemřel zde v roce 1840. Krajina Labe a Saského Švýcarska byla jeho zásadním inspiračním zdrojem.

V Albertinu se dále setkáme s francouzským i německým impresionismem a německým expresionismem. Právě v Drážďanech byla v roce 1905 založena skupina Die Brücke, kterou vytvořili čtyři studenti architektury z Drážďan: Ernst Ludwig Kirchner, Erich Heckel, Karl Schmidt-Rottluff a Fritz Bleyl. Jejich tvorba vycházela z kontrastu mezi historickým městem, modernizací a krajinou podél Labe.

Caspar David Friedrich, Dva Muži kontemplující nad Měsícem, 1819-1820, Albertinum

Oltář války

Kapitolu malířství před druhou světovou válkou uzavírá jako chmurná tečka Triptych Válka (1929-1932) od Otto Dixe, jedno z nejmonumentálnějších a zároveň nejsilnějších děl expozice. Forma tradičního středověkého oltáře s hlavním panelem, dvěma bočními křídly a predelou (podstavcem) je zde využita nikoli k vyprávění příběhů křesťanské víry, ale k zobrazení a ostrému odsouzení hrůz první světové války.

Na závěr…

Drážďany jsou městem, kde dějiny umění ožívají prostřednictvím originálních děl. Místem, kde lze sledovat vývoj evropské kultury od starověku až po současnost v jedné nepřerušené linii. Vydáte se tam za příběhem umění?

Mgr. Romana Pospíšilová, Ph.D., historička umění

Post scriptum

Pokud byste chtěli tento příběh umění prožít i u Vás doma jako obohacující studijní zážitek, srdečně Vás zvu do dvanáctidílného online kurzu nazvaného Příběh umění. Historii malířství Vám v něm představím, nikoli jako dlouhý seznam jmen a dat, ale jako příběh o lidské kreativitě a odvaze.

Rádi byste se mnou zůstali v kontaktu a dostávali informace o nových blogových článcích a online lekcích a kurzech dějin umění? Nechte mi zde svou emailovou adresu.